Jdi na obsah Jdi na menu
 


K výkladu středověkého osídlení Černokostelecka

(Klápště 1978)

Území někdejšího pomezního hvozdu mezi pražskou a kouřimskou sídelní oblastí bylo pro systematické studium středověkého osídlení vybráno hlavně proto, že tu již dřívější poznatky zachytily značný počet zaniklých středověkých osad. V souladu s původními předpoklady je Černokostelecko jedním z těch nečetných území,v nichž určitá vrstva středověkého osídlení prošla' zásadní strukturální změnou a relikty změněného horizontu osídlení přitom zůstaly dodnes v hojné míře v terénu uchovány. V takových podmínkách mívá středověká archeologie největší příležitost přispět ke studiu dějin osídlení. Zatím jsme se zabývali každým druhem pramenů zvláště archeologické prameny musely být dokonce rozděleny v několika ohledech. Nejprve proto projděme známou síť kolonizačního osídlení v deseti podrobně studovaných katastrálních územích (cf. obr: 22 a 23).

Nejzápadněji leží Mukařov. Z periférie jeho nynějšího jádra známe ze dvou vzájemně blízkých míst doklady osídlení 14. stol. Nález z r. 1953 doložil patrně izolovaný objekt v potoční inundaci, novější sběry indikují větší část středověké osady. O významu Mukařova ve středověku svědčí jeho příslušnost k farním osadám. Kostel písemné prameny zachycují až od poloviny 14. stol., k časnějšímu datování ale nepřímo napomáhá nález záušnic. Na V sousedil s Mukařovem předchůdce dnešní Žernovky, jmenované v nejstarších pramenech Žernovnice. V údolí přiléhajícím k Žernovce byla lokalizována osada zaniklá na konci 13. stol. Místní situace slouží jako důležitý příklad jedné z možných změn při přestavbě kolonizačního osídlení Černokostelecka. Přeložená osada zaujala blízkou polohu, která je geomorfologicky podobná, její jedinou odlišnost spatřujeme ve výraznější vodoteči. Rozvodí a mělké zamokřené údolí při počátcích Jevanského potoka oddělovalo Mukařov a Žernovku od sídlišť na dnešním louňovickém katastrálním území. Ves v Louňovicích u hájovny zanikla podle našich kritérií v téže době jako osada v sousedství Žernovky. Další středověké sídliště žilo v trati Pod vsí. V tomto případě se však zatím o přesnou lokalizaci stavebních objektů a o odhad rozsahu osídlení jen pokoušíme. Nalezená keramika je datovatelná do 14, stol. V poloze, v níž jsou umístěny nynější Louňovice, dosud chybějí doklady osídlení 13.-14. stol. Vyžlovka, ve středověku nazývaná Vyžlanice, je na mírném svahu nad jedním z přítoků Jevanského potoka. O tradici osídlení v jejím jádru svědčí nálezy keramiky ze 14, stol. V Jevanech obdobné doklady chybějí. U Šembery a jejich přítoků leží několik lokalit osídlených ve studovaném horizontu. Zde se nejspíše blížíme k úplné rekonstrukci sídelní sítě. Těsně u rozvodí se nacházelo sídliště v Jevanech Dubině, zaniklé pravděpodobně kolem r. 1300. Známe tu 6 objektů, z nichž možná alespoň dva příslušely k hospodářskému dvoru. Důležitá problematika je spojena se zdejší keramikou. Ve Vyžlovce Spáleném je nejrozsáhlejší zaniklá ves, jakou na Černokostelecku známe. Podle reliktů zachycených povrchovým průzkumem tu můžeme předpokládat až 10 usedlostí, dvůr, nejméně dva rybníky a mlýn. Dobu zániku hledáme v rámci 14. stol., spíše v jeho 2. polovině. V Lažanech předpokládáme nanejvýš 5 usedlostí, ale stála tu tvrz se dvorem (a rybníkem) a na protilehlém konci sídliště druhý dvůr. Podle svědectví písemných pramenů žily Lažany ještě ve 2. polovině 14. stol., snad zanikly na počátku 15. stol. Na poli v sousedství tvrziště je sběrem doložena část osady zaniklá kolem r. 1300. Pravděpodobně zachycujeme stopu přestavby sídliště, jeden z možných odrazů dlouhodobé krize kolonizačního osídlení někdejšího pomezního hvozdu. Bude třeba rozpoznat i povahu a dosah změny, jíž vděčí za vznik druhé jméno Lažan Nový Dvůr. Protějšek k Lažanům a Vyžlovce ve Spáleném reprezentuje sedliště v Kozojedech Zahrádkách, jemuž přičítáme nejvýš 5 usedlostí. Zaniklo ve 2. polovině 13. stol. Uvnitř Štíhlic je středověké osídlení doloženo na obou. protilehlých svazích potočního údolí. Získaná keramika přísluší do 14. stol., snad do jeho poloviny. O Doubravčicích a Masojedech předpokládáme, že jejich jádra byla osídlena od kolonizace Černokostelecka. Soud je to velmi pravděpodobný, téměř jistý, chybí však důkaz: archeologické prameny. Ve V části nynějšího doubravčického katastru se nacházely Dolánky, ves a tvrz, a hrádek Šember. Podle písemných pramenů Dolánky i Šember zanikly v 16. stol. Na kozojedském území známe kromě sedliště v Zahrádkách dvě osady, ves u kostela sv. Martina a sedliště Za lukama. U kostela sv. Martina, datovaného do 1. poloviny 13. stol., zachytil archeologický výzkum pravděpodobně dva horizonty pustnutí osady. Osídlení bylo zřejmě nejprve výrazně zmenšeno v době kolem r. 1300 a úplně či téměř zaniklo nejspíše v polovině 14. stol. Ve vývoji osady, nepochybně významné v rámci studované sídelní struktury (farní ves), se odrážejí základní etapy vývoje středověkého osídlení Černokostelecka. Sídliště Za lukama pravděpodobně zaniklo na počátku 14. stol. K posouzení tradice osídlení v poloze dnešních Kozojed chybějí dostatečné opory. Kostelec nad Černými lesy byl v polovině 14. stol. osadou s kostelem, stál tu hrad. Představoval nejvýznamnější lokalitu v celé studované oblasti. Městečko tu ovšem vzniklo až ve 2. polovině 15. stol. Do té doby byli obyvatelé Černokostelecka odkázáni na městské trhy mimo obvod bývalého pomezního hvozdu. Úkolem pro příští bádání zůstává ověřit předpokládané umístění středověké osady Kostelec. Pomístní jméno Na poustkách by mohlo odrážet přestavbu sídliště ve studovaném období. Bez povrchového průzkumu zůstala poloha Háj. U Hoště lze jen odkázat na písemné prameny. V J cípu kosteleckého katastru ležel Cukmantl čili Lhota, zaniklý v 17. stol. Pochází odtud i keramika 13.-14. stol. Stejně starou keramiku známe i z Bohumile a Aldašína, zaniklých rovněž v 17. stol. Penčice unikají lokalizačním pokusům. Datování jejich zániku nutno alespoň předběžně upřesnit rozborem písemných pramenů.

Rekonstruovaná síť osídlení poskytuje i podklad k úvaze o rozloze lesů v počátečním období existence kolonizačního osídlení (tj. před vlnou pustnutí; obr. 23). Dosud známá sídliště se zřetelně vážou k vodním tokům, výrazný je např. shluk u Šembery a jejích přítoků. Naproti tomu doklady středověkého osídlení postrádáme J a JV od Kostelce n. Č. lesy a J od Žernovky a Štíhlic, tedy mimo potoční síť, při rozvodí Labe a Sázavy. Poučné je přitom srovnání sítě osídlení s charakteristikou přírodních poměrů. Sídliště se soustřeďují na území říčanské žuly, kde geobotanická rekonstrukce předpokládá acidofilní doubravu. V okolí Kostelce n. Č. lesy lze alespoň zatím předpokládat jen dvě středověká sídliště, i když jsme toto` území při popisu přírodních poměrů shledali jako relativně nejpříhodnější (kap. 2. 1.; terénní reliéf v údolí Jalového potoka je ovšem velmi členitý). Z dosavadních pozorování vyplývá zvýšený důraz na závislost rozmístění kolonizačních osad a sítě vodotečí,

Na Černokostelecku pravděpodobně nalezneme další dosud neznámé lokality a mezi nimi možná i nové doklady staroslovanského osídlení. Rozdíl mezi mapami staroslovanských nálezů a sítí studovaného osídlení je však zcela průkazný a poskytuje i východisko k datování kolonizace Černokostelecka. Napomáhají i nejstarší doklady v rekonstruované sídelní síti : kostel sv. Martina v Kozojedech, záušnice z Mukařova a Kozojed. Tyto indikátory dovolují klást kolonizaci Černokostelecka do 1. poloviny 13. stol. Přesnější datování přinese archeologický výzkum, podaří-li se mu zachytit soubory uzavřené již v počátcích života kolonizačních osad. Dosud provedené výzkumy prameny tohoto druhu nepřinesly. Ovšem podle dosavadních zkušeností lze takové opory důvodně očekávat jen od plošně rozsáhlejšího výzkumu. Rozborem souborů keramických zlomků získaných sběrem nelze s požadovanou přesností určit spodní časovou hranici období, která odrážejí. (Těžiště souborů odpovídají příslušným zánikovým horizontům, ale v početných sběrech část nálezů nepochybně pochází již z doby počátků života sídlišť.) Ve vývoji základní sekvence černokostelecké keramiky v rámci 13. stol. nezachycujeme kvalitativní změny, využitelné k podrobnějším chronologizačním úkolům. Keramické soubory lze v rámci 13, stol. posuzovat jen podle sumárních charakteristik. Posouzení vztahu spodní hranice sekvence středověké keramiky na Černokostelecku (pro ni jako terminus post quem shledána polovina 13. stol.) a dobou kolonizace Černokostelecka zůstává otevřeným problémem. - Svědectví písemných pramenů unikla nejen doba osídlování bývalého pomezního hvozdu, ale i podstatný úsek přestavby kolonizační sídelní struktury. Dovolují přitom cenný závěr, že Černokostelecko bylo kolonizováno jako panovníkův majetek. Tehdy zřejmě vznikla i skupina královských nápravníků, doložená ve formuláři Summa Gerhardi.

Cestu k výkladu charakteru kolonizačního osídlení Černokostelecka představuje jeho srovnávání s poznatky o osídlení jiných oblastí. Dostatečnou konfrontaci zatím ale dovolily pouze poznatky dosažené E. Černým na Drahanské vrchovině. Poskytují příklad osídlení vzniklého vrcholnou (vnější) kolonizací. Spolu s konfrontací údajů o obou kolonizačních vrstvách byl sledován i význam těchto vrstev v následujícím vývoji příslušných regionů. Výsledkem přípravné studie (Klápště 1973) bylo zjištění zásadní rozdílnosti srovnávaných horizontů osídlení. (E. Černý však od té doby své zveřejněné poznatky podstatně doplnil - např. Černý 1973.) Kolonizace Drahanské vrchoviny odpovídá konečné fázi sídelní výstavby země, překrývající se i s výraznými společenskými a hospodářskými změnami a s pronikáním cizího etnika (cf. Žemlička 1978, 61). Osídlení Černokostelecka však konzervativně navazuje na starší sídelní vývoj, je proto přiřaditelné k mnohotvárnému procesu tradičně označovanému pojmem vnitřní kolonizace (podrobněji Klápště 1973; k obecnému výkladu Žemlička 1978). Znalosti o kolonizačním osídlení Černokostelecka lze spíše spojovat s obecnou představou o osídlení 11.-12. stol., k hlubšímu srovnání však chybí dostatečná pramenná základna. Bádání již přineslo cenné dílčí výsledky, ale konkrétní znalosti o sídelních strukturách a o jejich vývoji zatím postrádáme. Nedostatky se netýkají jen archeologie. Vždyť ta např, sotva může posuzovat vzájemný vztah takových sídlišť, jakými jsou na Černokostelecku Kozojedy u sv. Martina a Kozojedy Za lukama. Z představy o osídlení, s nímž spojujeme kolonizaci Černokostelecka, se vymyká hojné užívání kamene jako stavebního materiálu. Ovšem kolonizaci Černokostelecka hledáme v rámci 1. poloviny 13. stol., stavbu domu již zřejmě ovlivnily změny přinášené 13. stol. (nejstarší stavební objekty známe teprve z pokročilé 2. poloviny 13. stol.). Na území říčanské žuly byl kámen velmi snadno dostupný, z tohoto hlediska je jeho užívání zcela pochopitelné. Stavební charakter sídlišť 13.-14. stol. mimo území říčanské žuly zatím neznáme. O to naléhavější se jeví potřeba lokalizovat "mohyly" v lese Háji u Kostelce n. ~. lesy. - Cenný zdroj informací jistě poskytne keramika navazující na tzv. kolonizační impulzy, vyskytující se v Jevanech Dubině a ve starších souborech z Kozojed u sv. Martina. Dosavadní stav bádání však hlubší využití nedovoluje. Zatím nelze ani hypoteticky uvažovat o lokalizaci výroby této keramiky. - Obraz středověkého osídlení Černokostelecka by v budoucnu mohl případně poskytnout základnu k retrogresivnímu studiu přispívajícímu k všestrannějšímu poznání osídlení 11.-12. stol. (Smetánka, Klápště 1975, 289). Poustky, které na Černokostelecku studujeme, příslušejí do doby mezi koncem 13. a počátkem 15. stol. V příčinách zániku spatřujeme dvě rozhodující vývojové tendence. Prvá vyplývala přímo z typu kolonizačního osídlení. Probíhala tu koncentrace osídlení, vznikaly větší vesnice, u nichž se pravděpodobně utvářely i základy traťového uspořádání polí. Druhá tendence vyplývala z celkového opadávání kolonizační vlny a z přechodu k intenzívnějším způsobům zemědělství. Zejména v územích pro obdělávání méně výhodných řada osad neobstála v měnících se podmínkách a zanikla. Tento zánik bývá spojen s postupem lesa; jako příklad dominantního uplatnění této tendence může posloužit vývoj na Drahanské vrchovině. Na Černokostelecku se vliv opadnutí agrární konjunktury projevoval pravděpodobně až do 16. stol. (Dolánky). - Posuzování vzájemného poměru obou tendencí je úkolem dlouhodobým, ve svém celku přesahujícím možnosti archeologie (cf. Štěpánek 1969). - Proces koncentrace zřejmě zachycujeme na kozojedském katastrálním území. Vesnice byla přemístěna do polohy s vydatnějším vodním zdrojem, nacházející se v centru plošiny, kterou pokryla plužina. Do jaké míry byl přitom důležitý přesun jádra plužiny mimo území říčanské žuly nedovedeme zatím posoudit. Výhodnější polohu zřejmě získala i Žernovka, opět v ní zaznamenáváme vydatnější vodní zdroj. Velmi důležité svědectví o přestavbě středověkých osad pravděpodobně vydávají hojné nálezy ze 14. stol. v jádrech Štíhlic, Mukařova, Vyžlovky. - Odpovídající využití dokladů zaniklých osad a dvorů jmenovaných v písemných pramenech je teprve před námi (např. Budislavice, Dobrá Voda, Libčice, Slavice). Hlubší hodnocení vývoje středověkého osídlení si také vyžádá rekonstrukci kulturní krajiny dokumentované urbáři 16. a 17. stol. Změny vyvolané na Černokostelecku v 17. stoh zároveň dokreslují i interpretaci této oblasti jako jedné z "periférií" vývoje osídlení ve středních Čechách.

Ve 13. a 14. stol. proběhla na Černokostelecku i důležitá etapa ve formování novodobých katastrů. V jejich uspořádání se totiž mj. odráží rozdělování území zaniklých osad (celkově o vztahu zaniklých osad a katastrálních hranic , Janssen 1975, 99-136). Např. v Z výběžku kozojedského katastru se zřejmě projevuje území zaniklé osady v Zahrádkách. Jeho ploše zhruba odpovídá velikost masojedského katastru, v některých katastrálních územích se projevují násobky této rozlohy (obr. 22). - Kozojedského výběžku se pravděpodobně týká spor z r. 1358 mezi pány z Chrástu a skalickým klášterem (kap. 3). K jednoznačné lokalizaci klášterního Kozího hřbetu vede údaj o hradišti. Les Chrásteckých je vztahován ke Štíhlicím a Lažanům, podle celkové situace ho je nutno hledat jižně od klášterního majetku (sídliště v Zahrádkách zaniklo nejméně půl století před sporem). Sít osídlení v polovině 14. stol. tu nedovoluje předpokládat podstatně větší zalesnění oproti novodobému stavu; zahrnutému do výběžku kozojedského katastru. Měřiči pánům z Chrástu vyměřili 20 lánů a 7 jiter kouřimské míry. S tímto vyměřením spojuje Kudrnáč (1967) mezník, nalezený při katastrální hranici (obr. 22). V kozojedském výběžku by na jeden lán připadalo asi 8 ha; uváděná jednotka by měla průměrně činit 21 ha (Hladík 1953). Zřejmě se tu projevuje rozrůzněnost v používání středověkých měr; rozdíl není nikterak ojedinělý (cf. též Žemlička 1974, 451). Pokud je naše úvaha správná, ukazuje, že někdejší zázemí osady v Zahrádkách pravděpodobně zůstalo ohraničenou jednotkou. V polovině 14. stol. však příslušelo k Lažanům a Štíhlicím. Kdy připadlo ke Kozojedům zatím nevíme. - Jiným způsobem nová sídelní struktura začlenila území zaniklých Lažan či Vyžlovky ve Spáleném: rozdělila je mezi několik osad.

Další studium jistě přinese pokrok v rekonstrukci středověkého osídlení Černokostelecka i ve výkladu jeho vývoje. Spolu s důkladnějším povrchovým průzkumem bude ovšem třeba přikročit i k archeologickým výzkumům, odpovídajících svým rozsahem kladeným otázkám. Nelze opomenout ani úzkou souvislost poznání vývoje osídlení Černokostelecka s celkovým stavem našeho sídelně historického bádání. K přesnějšímu postižení charakteru osídlení v bývalém pomezním hvozdu mezi pražskou a kouřimskou oblastí je totiž nezbytný i dostatek srovnatelných výsledků.