ČÁST I.
DĚJINY tohoto města jsou nejen staré, ale i pestré.
Počátky města sahají až do rané doby českých knížat Přemyslova rodu. Má se za to,
že tu původně stával hrádek, kamž se knížata uchylovala při
příležitostných lovech na divokou zvěř. Nebyl to asi jen hrádek lovčí, ale jeho
posádka snad střežila i důležitou cestu na Kouřim. Vůkol tohoto »hrádku v
černém lese« vznikla časem na vymýcené prostoře malá osada. Hrádek byl rozšiřován
a zpevňován. Když se v Čechách ujímalo křesťanství, byl při tomto hrádku
zbudován i kostelík, o němž pověst praví, že jej založil sám sv. Vojtěch,
protože tento kraj v oné době patřil asi jeho mocnému rodu Slavníkovců, jimž
patřilo také Kouřimsko a Českobrodsko. Kostelík byl podle římského způsobu
valem ohrazená pevnůstka, castellum, kamž se utíkal lid v čas nebezpečí.
Z té doby pochází tedy název nejen všech kostelů, ale i našeho města, jež pro
svou malou rozlohu přijalo zdrobnělý název »Kostelec v černém lese« -
nebo také »nad černými' lesy«, protože kostelík stál na ostrohu nad hlubokými
jehličnatými lesy a jest z něho vidět daleko přes širý kraj až k severnímu
českému pomezí. - Sv. Vojtěchu zasvěcený kostelík se připomíná r.1350. Tento
kostelík byl farním až do válek husitských. - Osudy rodu Slavníkova změnily
ovšem i historii Kostelce, jehož se ujali pražští vladaři až do dob Jana
Lucemburského. Rok 1344 je vlastně prvým historicky doloženým datem. Toho roku
totiž král Jan Lucemburský směnil kostelecký hrad za Náchod s členem družiny
syna Karla, s panem Ješkem z Náchoda.a s jeho synem Ješkem. Směnnou smlouvu
potvrdili oba Janovi synové, Karel a vévoda korutanský Jan, listinou vydanou v
táboře před Frankfurtem r. 1348. Ke kosteleckému statku patřily vesnice: ves
Kostelec s hradem a podacím kostelním, Svrabov, Brník, Cukmantl či Lhota,
Bohumil, Vyžlanice, Jevany, Penčice, Udašín s podacím kostelním, vil1a sylva na
Ubyslavice, Voděrady a Libušice; lesy Černý a Běluh; pole zvané »Kobylé pole«.
- Ješkové dostali od Lucemburků tento statek v manství či jako výsluhu
za služby zeměpánu vykonané. Po smrti Ješka mladšího r. 1359 ujali se
kosteleckého statku nedílně jeho synové Hron, Ješek, Mikuláš, Mareš a Oldřich,
kterýžto poslední dosadil r. 1380 a 1392 do Kostelce nové faráře. - R. 1359 se
připomíná jakýsi Hynek z Kostelce a r. 1413 Jan z Kostelce. - Rod pánů z
Náchoda držel Kostelec a kostelecký statek zmenšený o vsi Bohumil a Udašín až
do r. 1415. Pánové z Náchoda měli ve znaku ostrev. Když pan Hron byl v českém
poselstvu, které volilo v Německu říšského krále, Dalemi1 o něm napsal: »Hron
byl nejmoudřejším nazván, proto jemu černý lev na zlatém štítě říšským
králem dán.« A proto Hronovi potomci a pánové z Náchoda a Kostelce
neužívali už za znak ostrve, ale černého lva ve zlatém poli.
Dne 27. února 1415 pan Jan z Náchoda s panem
Janem z Klučova prodali své společné kostelecké manství za 1500 kop grošů
českých Janu ze Smržova, oblíbenému sekretáři krále Václava IV. Jan ze Smržova,
nazývaný také Jan Sekretář z Kostelce, padl v Zikmundových službách 1. listopadu
1420 v boji u Vyšehradu. Po něm se ujali kosteleckého panství tři jeho synové -
Jan, Suděk a Pavlík - kteří si r. 1445 rodinný majetek rozdělili takto: Jan
dostal celou ves Cukmantl s dvory kmetskými či selskými s platem. Dostal i ves
Vyžlovku také s kmetskými dvory a platy, tři rybníky, tři lány lesa Černého a
Běluhlova. Připadl mu i celý les s lesníkem v Penčicích.
Bratři Suděk a Pavlík se ujali zbytku společného
podílu. Byl to hrad Kostelec s budovami, hradbami a příkopem. - Patřila jim ves
Kostelec se 2 poplužními dvory se 3 lány, dvory kmetské s platem a podací
kostelní. Drželi ves Svrabov taktéž s kmetskými dvory a. platy, tamní lesy a
rybníky, jakož i ves Brník s kmetskými dvory a platy. Měli celou ves Jevany s
kmetskými dvory a platy, zbytek Černého lesa, rybník Jívanský a dvůr
Budislavice s polmi a lukami. Po nějakém čase Sudík a Pavlík tento svůj
společný díl prodali bratrovi Janovi.
Podle těchto záznamů o kmetských dvorech ve
vsích Cukmantlu, Kostelci, Svrabově, Jevanech a Brníku lze souditi na to, že
tehdy tu bylo hodně cizích kolonistů řídících se německým právem. Tenkrát
totiž majitelé rozsáhlých pozemků nestačili sami s čeledí na jejich obdělání.
Proto rozdělovali jejich část mezi sedláky či kmety zprvu dle práva českého,
později dle práva německého. Dle práva českého mohl rolník svěřenou mu
část panských pozemků vzdělávati a užívati, ale musel za to platiti určitý
nájem pod názvem .úroky«, případně byl kromě toho pánovi ještě povinen
některými službami a robotou. úroky a povinné služby určovala dobrovolná
smlouva. Právo německé je pozdější a ve 13. století už převládalo. Toto
právo slulo později .právo purkrechtní« nebo zákupní. Podle tohoto německého
práva uživatelé panské půdy nebyli již jenom pouhými pachtýři této půdy, ale
jejími majiteli. Této půdy nabyli od vrchnosti buď koupí nebo placením
ročních poplatků. Zemských robot nekonali a sluli .svobodníci«. Půdu mohli i
prodati. Toto výhodné německé právo přivábilo k nám z ciziny hodně kolonistů,
jimž po nějakou lhůtu byly i daně a poplatky za panskou půdu prominuty. To dalo
název mnoha Lhotám, jakou vlastně byla i ves Cukmantl. - Pro takové smlouvy,
jimiž se zřizovaly dvory kmetské čili selské, byly později u zemského úřadu
založeny zvláštní knihy urbární čili urbáře, v kterých se popisovala
každá osada, zaznamenávala se v nich nejen jména osadníků, ale i rozsah jejich
držebností, výše a čas jejich platů či úroků za ně. V nich byly též vypsány
všechny výsady a svobody sedláků, kteří měli vlastní rychtáře s menší pravomocí
a kteří nepodléhali župním úřadům. Rychtáři byli původně k tomu, aby za
sedláky či přistěhovalce sjednávali s vrchností zákupní smlouvy. Výše poplatků
a množství služeb a naturálií odváděných vrchnosti ze zákupní půdy se řídilo
jednak podle její hodnoty, jednak podle její rozlohy. Král Přemysl Otakar II.
ustanovil r. 1268 míru pozemků takto: Poněvadž ti, kdo jsou zámožnější, jiným
dědiny udělujíce lepší a úrodnější sobě zanechávají a tudíž tak hustě síti
nemusí, budou se síti pa lán rolí 64 korce pšenice. Bude v každém lánu dobrém
orném královském 12 kop záhonů (5400 brázd), v kněžském 11 kop záhonů (4950
brázd), v pan s k é m (svobodném) 10 kop záhonů (4500 brázd), v selském
(poplatném kmetském) 8 kop záhonů (3600 brázd). Kopa záhonů měla totiž 450
brázd. - L o k e t pražský měl 3 p í d ě; píď měla 10 prstů, prst 4 ječná zrna.
- Jeden provazec zemský měl 42 lokte a 2 dlaně. - Jeden záhon měl 7 a půl
brázdy, jeden hon měl 5 provazců či 210 loket. - Jeden lán pozemků měl 4 čtvrti
po 3 prutech a každý prut měl 5 jiter. Lán pozemků bylo tedy 60 jiter po 5 provazcích,
t. j. 300 provazců po 42 loktech 2 dlaních, t. j. 12.600 pražských loktů. - Od
r. 1541 měl však lán rolí 4 čtvrti po 48 provazcích; čili 64 jitra po 3
provazcích činily 192 provazce; po 52 loktech na provazech bylo to 8112 loktů.
Tři lokte činily 1 sáh).
Jan a Pavlík Smržovští jakožto jednotníci pomáhali Jiřímu
Poděbradskému v srpnu a v září 1448 dobývati Prahy, která byla pod vládou
neoblíbeného purkrabího Menharta z Hradce a hejtmana Pražských měst Hanuše z
Kolovrat.Kol r. 1450 se připomíná v Kostelci Kuneš Rozkoš z Dubé. Jednotníci
Jan a Pavlík Smržovští z Kostelce podepsali roku 1449 Jiřím Poděbradským a
jednotníky vydaný opovědný list, jímž byla; vypovězena válka míšeňskému
markraběti Fridrichovi. S kosteleckými Smržovskými podepsali onen opovědný
list i pan Petr Šesták z Tuchoraze, Martin ze Střimelic, Štěpán z Pyskočel, Čeněk
z Poříčan, Martin ze Lstiboře a Vaněk z Hryzela, Dobran a Chotýše. Před smrtí
Jana ze Smržova (snad t r. 1458) vládl Kostelcem Jindřich Smržovský, jenž r.
1455 dal své manželce Markétě či Machně z Hradenína upsati na polovici svého
dědictví 250 kop grošů. Ty byly zapsány na Kostelci hradu a vsi, Svrabově, Brníku,
Cukmantlu, Jevanech a Vyžlovce. - Ves Bohumil a ves Udašín držel Jindřich
společně s Pavlem a společně je pro-o dali r. 1465 mincmistrovi Zdeňkovi z
Postupic.
R. 1455 se připomíná, že Jindřich z Kostelce zapsal
své manželce Anně ze Sulevic 1000 kop grošů českých na svém zboží manském,
totiž na hradě Kostelci a dvoru, na vsi Svrabovu, Brníku, na 2 kmetských
statcích v Nučicích, na mlýně pod hradem v Kostelci, na lese Běluhlovu, na
rybnících pod Svrabovem, na rybníce Novém nad Sadem, na rybníce v Ohraženém k
Volešci a na lese Stráni a Skalici, které jsou pod hradem. R. 1487 za krále
Vladislava II. se podařilo šlechtě zákonem uvésti selský lid v porobu. Jindřich
z Kostelce byl oblíbencem krále Vladislava II., který jej 12. června r. 1488 s
rytířem Janem Přebozským ze Zásmuk poslal do Kouřimě, aby tam přezkoumali
smlouvu o velkém rybníku. ležícím nedaleko Kouřimě.
Smlouvu tuto,
kterou byl velmi poškozen mlynář Velkého mlýna Niklas, uzavřel kouřimský
magistrát s opatem skalického kláštera Jakuba. Roku 1489 byla ves Kostelec na
přímluvu Jindřicha z Kostelce povýšena králem Vladislavem II. na městečko:)
Králem o tom vydaný patent zněl:
My Vladislav, z
Boží milosti král český, markrabě moravský, lucemburské kníže, lužický
markrabě atd., oznamujeme tímto listem všem, že přistoupil jest před nás
statečný Jindřich z Kostelce, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom ves
jeho Kostelec za městečko vyzdvihnouti a při tom obyvatele téhož některými
milostmi obdařiti ráčili. - My hledíce k věrným a ustavičným službám téhož
Jindřicha, které nám činil, činí a činiti nepřestává a potom tím lépe, aby mohl
a měl činiti, čímž nás nejmilostivějšího k sobě pozná. I jsouce v tom k jeho
prosbě milostivě nakloněni s dobrým rozmyslem a. radou věrných našich mocí
královskou již psanou ves vyzdvihli jsme a tímto listem vyzdvihujeme na
městečko tak, aby rychtáři, konšelé a všecka obec téhož městečka Kostelce práv,
milostí a chvalitebných obyčejův požívali tak jako jiná městečka v království
našem Českém těch věcí požívají z práva nebo obyčeje. A k tomu témuž městečku
Kostelci dáváme trh téhodní každý pondělí a jarmark roční ten pondělí letniční,
tak aby oni toho trhu každý týden v pondělí a toho jarmarku každý rok v
pondělí o letnicích osm dní pořád zběhlých požívali se všemi milostmi a právy
tak, jako jiná městečka v království našem Českém svých trhův a jarmarkův
požívají. A k tomu aby slady dělat, pivo vařiti a také ven prodávati mohli a
také řemesla všelijaká aby dělali též jako se v jiných městečkách království
našeho Českého děje. A to bez naší, budoucích králů českých a všech jiných lidí
všelijaké překážky.
Přikazujíce všem úřadníkům i jiným poddaným našim
věrným a milým nynějším i budoucím, aby již psanému rychtáři, konšelům a vší
obci jmenovaného městečka nynějším i budoucím v těch všech věcech svrchu
psaných nepřekáželi, aniž překážeti dopouštěli, ale při tom je zachovali nejničko,
věčně na budoucí časy, a to pod uvarováním hněvu a pomsty naší i budoucích
našich králů českých. Však i to chceme, aby ty všechny milosti naše svrchu
psané byly bez újmy každému na jeho spravedlnosti.
Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme
přivěsiti k tomu listu. Dáno na hradě Pražském v sobotu po sv. Řehoři léta
Božího tisícího čtyřstého osmdesátéhodevátého království našeho léta
osmnáctého. Vladislav, v. r.
Bylo to tedy povýšení vsi Kostelce na městečko a
nikoliv na město, protože hradbami neobehnaný Kostelec neměl rázu tehdejších
skutečných a hrazených měst. Toto povýšení obyvatelům Kostelce velmi prospělo,
neboť se od té doby čileji oddávali obchodu a řemeslům, z nichž nabyli
blahobytu.
R. 1490 se ujal držení vsi Cukmantlu rytíř Slavata z Chlumu a Košumberku,
kteroužto ves dostal od Jindřicha z Kostelce v zástavu za 100 kop grošů.
R. 1500 král Vladislav II. ve své obzvláštní přízni k panu
Jindřichovi dovolil tomuto založiti rybník. Jindřich z Kostelce kromě statku
kosteleckého držel ještě Tismice a Přebozy. Tismický statek a ves Mrzky
postoupil r. 1504 Janu a Václavovi, synům Viléma Vrbíka z Tismic. Přebozy
postoupila Jindřichova manželka Mariana r. 1513 Starému městu Pražskému za
dluh tak, jak je pan Jindřich před časem koupil od Buriana Troskovce z Veleně.
Jindřichovým synem byl Jiří, řečený Kostelák z
Kostelce v Černém lese. Ten se připomíná r. 1534.