Jdi na obsah Jdi na menu
 


VYŽLOVKA

6. 10. 2006

Vyžlovka (kdysi Vyžlantice či Vyžlanice, nazvaná bud' po nějakém Vyžlanici nebo od slova vyžle).

Toto Pražanům známé letovisko s rozsáhlými lesy leží na vysoko vyvýšené planině 433 m n. m. Za krále Václ. IV. tu byli prý chováni lovečtí psi, vyžlata, v lovčím zámečku, který stával na místě dnešní výsadní Bejšovcovy hospody. Dvorem této hospody vedla také původní stará liběcká obchodní stezka a cesta z Prahy na K. Horu. Držiteli hospody bylo dáno právo vybírati tu mýto. V letech 1909-1911 byla z Vyžlovky přes Jevany na náklad knížecí správy zbudována nynější okr. silnice do Sázavy. Z Vyžlovky, o níž často píše prof. K. Juda, redaktor Vl. Tuma a j., se stává proslulé letovisko. Mají tu vily četní Pražané. Prvou velkou vilu s největší zahradou tu měl univ. prof. Dr. Boh. Němec. který houbami hnojil stromy. - Z Vyžlovky jsou vděčné vycházky k jevanským rybníkům a do údolí Šembery pod sv. Martinem. Odbočíme-li před Bejšovcovou hospodou na štíhlickou cestu do polí, uzříme na východě věžatý Kostelec a Lipany s mohylou a na severu nejen střední Polabí, ale celý český sever : Sedlo, Bezděz, Ralsko, Ještěd, Kozákov, Jizerské hory, Zvičinu, Orl. hory a Krkonoše se Sněžkou. Pod vrchem Poštolkou je krásný, ale bahnitý a 4.51 ha veliký rybník Pařez (vznikl po vyklučení lesa) rázu šumavského jezera. Je zarostlý rákosím, puškvorcem, lakušníkem, šípatkou a kosatcem. Pobývají tu lyska, bukač, kachny a potápky. U něho je sokolská letní kolonie. - Velkolepý je rybník Vyž1ovák, největší to rybník na Černokostelecku. Je 403 m n. m. a měří 22.4627 ha. Okrašlovací spolek zřídil na něm pohodlnou plovárnu s kabinami. U hráze je 8 m hluboký. Zvlášť krásný pohled je na rybník při západu slunce.

Z Vyžlováku prudce vytéká potok, který napájí rybník Švýcar (4.88 ha), jenž je krášlen červenokorými borovicemi, má ráz šumavského jezírka. - Nad Vyžlovákem, jdeme-li od jeho středu vzhůru do voděradského polesí, jsou v lesní trati "Řeznici" zříceniny staré kovárny, ve které se pracovalo před 50 lety. Brousili a opravovali tu kamenické náčiní, neboť nedaleko jsou lomy. Na Vyžlovce nad Poštolkou je štěrkovna s drtičem, kterýžto podnik patří kosteleckému staviteli V. Zourkovi. Na Vyžlovce bývá sice na 100 deštivých dní, ale zvláštní povaha půdy působí, že je tu hned zas sucho, - Nedaleko Staré cesty vedoucí do Kostelce je v lese Spáleném množství mohutných mohyl z hradištní doby, nasypaných z čistého písku. Mohyly prozkoumal již Dr. Píč a v poslední době černokostelecké museum. - Vzdálenosti : Jevany 0.5 km, Louňovice 2, Kozojedy 2, Kostelec n. Č. L. 4, les Lažany 2, les Dolánky 2, Čes. Brod 12.9 km.

Archeologické poznatky: Dodnes zaujímá tutéž polohu jako ve středověku, tj. k J přikloněný svah široce rozevřeného údolí přítoku Jevanského potoka. Případné členění svahu již setřely terénní úpravy. Po zveřejnění budou jistě velmi cenné výsledky výzkumu provedeného v jádru obce P. Radoměrským. K zachycení středověkého osídlení slouží i sběry T. Durdíka na návsi; starší nález registruje NZ 2376/33. Na poli mezi jádrem Vyžlovky a silnicí Praha Kostelec n.Č. lesy sbíral středověkou keramiku Sl. Vencl. Tyto sběry ještě vyžadují důkladné ověření dalším průzkumem po hluboké orbě.

Vyžlovka Ve spáleném. Nejrozsáhlejší zaniklá středověká osada na Černokostelecku přitahovala pozornost zvláštní měrou, hloubka poznatků ovšem zůstává stále nedostatečná. J. L. Píč tu prokopal několik "mohyl", jejichž počet jenom odhadujeme. Údaje o dvou akcích publikoval (Píč 1909, 32), stručné záznamy o dalších dvou obsahuje jeho deník v NM (s 470, 471 - spolu s náčrty). Popisy lze zčásti reinterpretovat. Píč zachytil obdobné situace jako výzkumy v Kozojedech Zahrádkách, Jevanech Dubině atd. Výběr z keramických nálezů je uložen v NM. Jednu "mohylu" prokopal černokostelecký muzejní spolek 13.-14. 10. 1934 (keramika v M Kostelec n. Č. 1., č. přír. 772, 776, 785/72; o těchto nálezech NZ 2061/56 od V. Richtera). Soustavný povrchový průzkum začal na lokalitě uskutečňovat Z. Smetánka, znovu ji také uvedl do literatury (Smetánka 1960, 24-25). Pod jeho vedením proběhlo v r. 1970 geodeticko-topografické zaměření. Rozsáhlé sběry na Vyžlovce ve Spáleném provedl a publikoval T. Durdík (1969; 1972). Na uvedenou činnost jsem navazoval od r. 1969. - Osu celé lokality tvoří potok, který tu nedaleko od pramene přechází z úzkého zářezu do širokého údolí. Tím vzniká pánev, rozevřená k SV. Po SZ a JZ částech jejího obvodu, navzájem oddělených potokem, jsou rozmístěny objekty zaniklé osady. Na JV pánev uzavírá široký plochý ostroh. Podrobný popis lokality se neobejde bez publikace geodeticko-topografického zaměření; na tomto místě je ovšem nutno uvést alespoň základní informace. V JZ části lze napočítat asi 10 větších objektů, rozmístěných na rovině nad pánví. Většinou se nacházejí v těsném sousedství hrany pánve. Pouze jeden objekt stojí poněkud stranou hrany, vysunut těsně za ostatní objekty ke středověké cestě přicházející od JZ. Většinu objektů tvoří mohylovité destrukce, v některých případech doplněné nízkými hrázkami. V SZ části sídliště se setkáváme s méně přehlednou situací. Hranu pánve sledují 4 rozsáhlé mohylovité destrukce (v některých zřejmě kopal J. L. Píč). V jejich okolí jsou rozloženy menší objekty podobného typu. Povrchově patrné relikty v SZ části sídliště vytvářejí shluk bez náznaků pravidelnosti. Celkový počet objektů přesahuje 10, snad je jich okolo 15. - V SZ části dna pánve se pravděpodobně nachází zaniklá středověká studna. Široké potoční údolí přehrazují hráze 4 pustých rybníků. Dvě se nacházejí ještě před koncem plochého ostrohu určujícího pravou stranu pánve. Šíře prvé hráze je zhruba dvojnásobná ve srovnání s druhou hrází, která je přitom podstatně delší. Povrchový průzkum dokazuje, že oba rybníky plnily svou funkci současně. Ve svahu ostrohu totiž probíhalo odtokové koryto, odvádějící vodu přes hráz prvého rybníka až za korunu druhé rybniční hráze. Současnost rybníků a sídliště prokazují sběry keramických zlomků na prvé hrázi. Keramika pochází z okolí reliktů staveb na koruně hráze, vedle nichž se napříč hrází táhnou dvě úžlabí. Nepochybně stojíme před pozůstatky středověkého mlýna. Úžlabí pravděpodobně tvoří pozůstatky přítoku k mlýnskému kolu a přepadu do druhého rybníka; situaci prvého rybníka, ovšem s přílišnou schematizací objektů, uvádí M. Šimana 1973. Podle zaměření se plocha hladiny rybníka pohybovala kolem 600 m2. Mlýn jistě mohl fungovat jen občas, při dostatečné zásobě vody.

V nejzazší části ostrohu vymezujícího JV hranici pánve se nacházejí pozůstatky stavebních objektů, z nichž rovněž pochází keramika shodná s nálezy z jádra zaniklého sídliště. Tyto relikty pokládáme za pravděpodobné stopy dvora. Zbývající plochu ostrohu mezi jádrem sídliště a předpokládaným dvorem pokrývá zaniklé pole. Další fragmenty fosilní plužiny jsou uchovány v S sousedství osady. V obou polohách zachycujeme klenutá pole, poznáváme jejich záhonové dělení, na bocích ohraničené mezními pásy. Síře záhonů se pohybuje mezi 3 až 4 m, jejich délka na poli u dvora dosahuje 130 m. Řez napříč jedním ze záhonů u dvora ukázal, že mezizáhonové rýhy jsou zaneseny zcela nepatrně. Jílovitá vrstva původní ornice byla slabá, v nejvíce vyklenutém místě činila 36 cm, v rýhách jen 14 cm. Nasedala na povrch zvětralé žuly, na eluvium. - Účelem řezu napříč cestou vycházející ze zaniklého sídliště směrem k JZ bylo zjistit charakter této místní komunikace. Podle povrchového průzkumu se úvoz zahluboval 110 cm vůči okolnímu terénu. Řez ukázal, že původní zahloubení dosahovalo 150 cm, cesta pronikla do vrchní části zvětralé žuly. V mírném stoupání je tedy úvoz velmi hluboký. Nezachytili jsme však žádné stopy úpravy povrchu cesty, ani stopy kol povozů. Ovšem D. Denecke, (1969, 86), který věnoval soustavnou pozornost studiu středověkých komunikací, uvádí, že při více než 100 výzkumech nebyla ve třetině sond rovněž zachycena žádná kolej.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA